Leoš Janáček (1854-1928) byl český skladatel, hudební teoretik a pedagog. Je považován za jednu z nejvýznamnějších osobností české hudby a je známý svým jedinečným stylem, který kombinoval prvky lidové hudby s moderními postupy. Janáčkova hudba byla hluboce zakořeněna v jeho vlasti a často čerpala inspiraci z moravských lidových písní a rytmů.
Janáček začal svou hudební kariéru jako varhaník a sbormistr, ale až v pozdějším věku se prosadil jako skladatel. Průlom v jeho tvorbě přinesla opera Její pastorkyňa z roku 1904, která byla oceňována pro svou citovou hloubku a využití moravských melodií. Po tomto úspěchu následovaly další opery jako "Káťa Kabanová" a "Příhody lišky Bystroušky", které upevnily Janáčkovu pověst mistra žánru.
Kromě oper Janáček složil řadu komorních děl, sborových skladeb a orchestrálních děl. Jeho hudba se vyznačuje intenzivním citovým výrazem, používáním nekonvenčních harmonií a rytmickou složitostí. Vyvinul také jedinečný systém notového zápisu zvaný "melodie řeči", jehož cílem bylo zachytit přirozené nápěvy.