Emil Holub (1847-1902) byl český badatel, přírodovědec a lékař, známý svými rozsáhlými cestami a přínosem ke studiu africké kultury a fauny. Holub se narodil v Čechách (dnes součást České republiky) a již v mládí se u něj rozvinula vášeň pro objevování a vědu. Studoval medicínu v Praze a ve Vídni, ale jeho skutečným posláním bylo objevování neznámých koutů světa.
V roce 1872 se Holub vydal na svou první expedici do Afriky, kde strávil několik let cestováním po Jižní Africe, Zimbabwe, Zambii a Botswaně. Dokumentoval svá pozorování místních obyvatel, jejich zvyků a tradic i rozmanité flóry a fauny, s nimiž se setkal. Jeho podrobné zprávy o těchto oblastech byly vysoce hodnoceny kolegy badateli a vědci.
Druhá Holubova expedice ho v roce 1875 zavedla do východní Afriky, kde prozkoumal Keňu, Tanzanii a Ugandu. Během této cesty se stal jedním z prvních Evropanů, kteří dosáhli Viktoriina jezera a hory Kilimandžáro. Významně také přispěl ke studiu afrických jazyků, když zdokumentoval několik domorodých jazyků.
Kromě svých průzkumů učinil Holub během svých cest také významné vědecké objevy.